Bloody and unhonor - Lži to zlepšují

Lies make it better // Lži to zlepšují
lies are forever // lži jsou věčné
lies to go home to // lži aby se šlo domů
lies to wake up to // lži k probuzení
lies from the altar // lži od oltáře
lies make you faulter // lži tě činí chybujícím
lies keep your mouth fed // lži sytí tvoje ústa
lies till your death bed // lži ještě i na smrtelné loži
lies… // lži…

Severus se rozhlédl po prázdné třídě. Nikdy by si nedokázal představit, že tady bude znovu stát a potit se nad nějakým lektvarem. Nikdy by si nedokázal vysnít, co všechno ho potkalo. Ani v nejhorší noční můře, a že poslední dobou bývaly jeho sny skutečně strašné. Uklízení téhle třídy je trochu zahnalo. Vyrovnal a zaevidoval přísady podle svého, aby zjistil, že polovina od všeho dochází. Vyleštil stoly i podlahu, ačkoliv si tvrdě bránila svou patinu starobylosti. V koutech nechal pavučiny. Strop se leskl tím, jak za léta nachytal odéry lektvarů. Učebna vypadala prostě čistě, i když v nejširším smyslu toho slova. Čtyři roky tady dělal poskoka Slughornovi a nesměl na nic sáhnout, pokud o to nebyl vysloveně požádán. Byl pevně odhodlaný obrátit to tu od základů.
Severus se otočil ke dveřím.
,,Ve vší úctě, pane řediteli, je mi poněkud nepříjemné, když tam tak stojíte,“ řekl potichu. Hluboký stín se stal Albusem Brumbálem.
,,Jak dlouho o mně víte, Severusi?“ zeptal se zaujatě a došel k němu. Oslovený pokrčil rameny. Měl pocit, že ten stín se pohybuje skoro od chvíle, kdy do třídy vešel.
,,Byl jsem špeh,“ odpověděl Severus jednoduše. Brumbál přikývnul a rozhlédl se.
,,I přesto doufám, že pro vás začne klidný školní rok.“
,,I přesto?“ pozvedl Severus obočí.
,,Co kdyby tu Horác nechal něco, čím by vás chtěl mít pořád na očích,“ vysvětlil Brumbál.
,,Nic takového jsem nenašel,“ odpověděl Severus bezmyšlenkovitě. Z ředitelova usměvavého výrazu mu bylo vzápětí jasné, že to byl žert. Chvíli mlčky pozorovali vyrovnané řady přísad a vzorků.
,,Cítíte se jinak dobře?“ otázal se Albus potichu. Severus zadržel povzdech.
Pravděpodobně ano. Hrůzovláda Pána Zla skončila. Vy i já sice víme, že se vrátí, silnější a hrozivější než kdy dřív, zatím ale máme pár let času. Přestal jsem cítit úzkost, když se vracívám do Tkalcovské ulice. Spoustu úzkosti totiž spotřebuju na samotný život. Lucius dal přede mnou přednost manželce a synovi, ačkoliv to je v pořádku, protože ho čeká zdravější vztah, než by mohl mít se mnou; navíc, rodina je na prvním místě. Lilyin odkaz přežívá v tom Potterově spratkovi, takže určitým způsobem není mrtvá. Není…
,,V pořádku, Brumbále,“ zkonstatoval. Ředitel se zatvářil ustaraně, ale nic neřekl. Severus mávl hůlkou a louče na zdech se rozhořely plným plamenem. Místnost vypadala poněkud přívětivěji.
,,Severusi,“ začal ředitel potichu, ,,chci, abyste ke mně byl ode dneška skutečně upřímný.“
,,Obávám se, že to nepůjde, pane řediteli,“ odpověděl Severus a pohlédl Brumbálovi přímo do očí. Nevěřil, že by byl schopen důvěřovat třeba i vlastní matce.
,,Tohle prohlášení je začátek – a dobrý,“ usmál se Albus. Snapea napadlo, jestli je Brumbál pořád v tak dobré náladě proto, že je příliš starý a vztekání mu přijde jako ztráta drahocenného času, nebo proto, že mu madame Pomfreyová bokem poskytla několik specifických lektvarů. Neměl by být tak šťastný, když se lidé vedle něj cítí, jakoby se zhroutil celý svět.
,,Líbí se vám tu?“ změnil ten věčný úsměv téma.
Asi jako kdekoliv jinde, pomyslel si nový profesor lektvarů, nic však neřekl.
,,Uvítal bych, kdybyste své požadavky – a předpokládám, že nějaké jste si v hlavě už rozhodně složil – předložil příští týden. Seznam přísad k dokoupení, vybavení vašeho kabinetu, měkčí postel et cetera. Na začátku školního roku, po inventuře pana Filche, je toho vždycky trochu víc, ale myslím, že mi udělá skutečně radost, zabývat se vámi přednostně.“ Severus to kvitoval šklebem a pokývnutím. ,,No nic, měl bych jít. Fawkes bude mít hlad a bude netrpělivý. A když je netrpělivý, mohl by mi něco neopatrně podpálit,“ dokončil Brumbál a vydal se pryč.
,,Pane řediteli?“ zarazil ho Severus ve dveřích.
,,Ano?“
,,Proč jste se rozhodl nechat mne tu?“
,,Protože věřím,“ odvětil Brumbál prostě.
,,Věříte v co? Čemu? Komu?“
,,V lepší stránky lidí, budoucnost a ve vás, Severusi.“
,,Řekl jste, že mnou opovrhujete,“ pronesl Severus klidně, možná trošku posměšně. Nebyla v tom zášť, bylo to konstatování. Konec konců, pohrdal sebou taky, nejspíš ale z jiných důvodů.
,,I já se mýlím. Někdy až s časem poznáme, jací přesně jsou lidé kolem nás.“
„A proč mne tedy nenecháte učit Obranu proti černé magii?“
,,Protože na to znáte odpověď sám,“ vysvětlil ředitel příkře. Severus zahanbeně uhnul jeho pohledu.
Protože jsem se černé magii nikdy nebránil. Vlastně jsem se nikdy neubránil ničemu. Přijímal jsem věci tak, jak jsou a budou, poněvadž je to jednoduché. Vy to moc dobře víte a necháváte si to pro sebe, abych mohl nadávat na sebe, ne na vás. Dal jste mi přístřeší, uklidnění, naději, dokonce i jakous takous náhradu za všechno, co se doteď stalo, v podobě vaší důvěry. A já vám budu vděčný jako nějaké zvířátko, nový druh domácího mazlíčka. Za pár let mne zavřete do klece a budete mne krmit ptačím zobem. Jenomže není pochyb o tom, že vděčný být mám, být chci.
,,Jestli je to vše, přeji vám dobrou noc, profesore Snape,“ zamumlal Albus po chvilce ticha s důrazem na oslovení.
,,Jistě, dobrou noc, pane řediteli,“ odpověděl Severus a cítil se pokorněji, než by rád.
Nehodlal se stát uctívaným profesorem lektvarů, ale vrátit se nechtěl. Vrátit se nemohl, protože neměl kam. Minulost umřela s posledním výdechem jejích rtů. Nesmí si učinit závazky – závazky mají krátkou životnost, ať už je zabíjí manželství nebo jiná lidská hloupost.
Alespoň tak tomu Severus ve svých dvaadvaceti věřil.